Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vesmír

               Vesmír – vznik a zánik?

 

Na  toto téma už bylo vypracováno velké množství různých teorií,  hlavy učené se přou o to, která je ta pravá, výsledky měření stále přesnějšími přístroji podporují chvílemi tu či onu stranu, ale stále se nemůže s jistotou říci „takhle přesně to bylo, je a bude“.

 

Jsou některé „věci“, které nejdou změnit a na některé z nich přišli vědci již dávno. Základem je zákon o zachování energie ( a související hmoty ).

 

Ať už je hmota představována v jakémkoli stavu, stále je to určitá forma napětí – energie, kterou lze při splnění určitých podmínek změnit  v jinou formu energie.

Například  oheň,  nukleární syntéza,  destrukce atomu při zhroucení do „černé díry“.

 

A právě na „černou díru“ jsem zaměřil své úvahy.

 Obrovské soustředění hmoty na poměrně malém prostoru.  „Černá díra“ nasává ze svého okolí vše, včetně fotonů a reliktního záření, co překročí práh návratu. Její hmotnost se neustále zvětšuje.

Pro nekonečný  Prostor a Čas je jen otázka času kdy v „černé díře“ dojde znovu k seskupení kritického množství hmoty z hvězdného materiálu, aby došlo k dalšímu stupni zhroucení atomových jader , který skončí  gigantickým výbuchem (Velkým třeskem).

K tomu, aby nastal další stupeň zhroucení hmoty, je zapotřebí, aby se všechna hmota a energie našeho vesmíru, včetně reliktního záření, soustředila do prostoru jedné černé díry. Toto množství hmoty je kritické, že její gravitace se vyrovná silám udržujícím vnitřní části atomových jader na daných vzdálenostech a jádra se zhroutí do sebe . V této hroutící se (baryonové) hmotě, v určitém  okamžiku zhroucení nastává ke zrušení gravitační síly a vzniká kvark-gluonové plazma. Až se všechny kvarky energie zhroutí do takzvané „singularity“ ,  vytvoří se „slepenec“ jehož oscilační kmitočet se sjednotí, nastane rezonance a jediným rezonančním kmitem nastává již známý Velký Třesk.

 Vnitřní výbuch rozmetá malé zbytky nezhrouceného povrchu a nehomogenit do podkritických množství ze kterých hned na počátku zůstanou nové „černé díry „ s podkritickým množstvím hmoty a ze „zbytku“ započne tvorba nových elementárních  prvků hmoty nového vesmíru.

Od zániku atomových jader a elektronů přes Velký Třesk po začátek vytváření nových jader uplyne přibližně 20-35s  .

 Převážná část energie ze středu „superčerné díry“ se přemění a dosáhne úrovně reliktního záření, které se rozpíná v rozsahu vlastního vesmíru.

Tak započne vývoj nového vesmíru někde v nicotné části Prostoru. A těchto vesmírů pulzuje v Prostoru nepočítaně.

(Pokud se uvádí „singularita“ = nulový rozměr, znamenalo by to, že se veškerá hmota přeměnila na energii potřebnou pro VT a ta je odvozena od hmotnosti vesmíru ≥3x1052 kg což by byla konstanta VT.

 

Stává se, že část hmoty určitého vesmíru při svém rozpínání unikne z praktického dosahu vlastní gravitace a dostane se do vlivu gravitace jiného vesmíru. Stažena cizí gravitační silou hmota obohatí materiálový obsah tohoto cizího vesmíru a může mu dopomoci  k překonání kritického množství. Hmota původního vesmíru, ochuzena o svou část již nebude schopna se gravitačně udržet a rozptýlí se po Prostoru a bude pohlcena při setkání s jinými vesmíry atd.

 

….Jaký je vlastně pohled na náš vesmír?

Když se z určitého místa v Prostoru rozpíná nějaký vesmír, rozpíná se od svého středu v ideálním stavu v kulovité vrstvě. Prakticky je ale deformován všemi směry hlavně nehomogenitami a srážkami při počátečním zrodu, později je možnost střetu i s malými  zbytky hmoty z původního vesmíru, která se „nestihla vrátit“ do počátečního „bodu“. Této hmoty je ale mizivě málo vzhledem k tomu, že k druhému stupni zhroucení „černé díry“ je potřebná všechna hmota v daném vesmíru. Je to rozdíl mezi vlastní hmotností vesmíru a „náhodným příspěvkem „ hmoty z jiného vesmíru. Z toho mimo jiné vyplývá, že by všechny vesmíry měly mít přibližně  stejnou hmotnost v počátku svého přerodu, neboť druhý stupeň zhroucení „černé díry“  závisí na množství hmoty  a je konstantní.

A dále je zcela logické, že bez „vycestování“ z vlastního vesmíru nikdy nemůžeme spatřit jiný vesmír.

A „vycestovat“ se dá jedině rychlostí vyšší než světelnou – což je zatím poněkud technický problem, nemluvě o relativních pohledech.

Bohužel žádný „cestovatel“ by nevěděl kam zamířit, protože v místech mezi jednotlivými vesmíry nic neuvidí a i jeho vlastní vesmír zmizí z dohledu, protože veškeré informace zůstanou pozadu .

 

 

 

 

 

                                              Místo naší Galaxie                               místo „Velkého Třesku“

                                                           (    )

 

 

                       Směr rozpínání

 

 
 

 

 

 

 

     Vzdálenější galaxie potvrzují

rudý posuv, že čím jsou vzdálenější,

Ovál: Přibližování
galaxií

vzdalování

tím se vzdalují rychleji

 

 

       
   
 
 

 

 

 

 

 

 

                                                                                                                                    Galaxii nejvíc vzdálenou

                                                                                                                                      vidíme přes místo V.T.                        

                                                                                                                                  a vzdaluje se nejrychleji

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Různé pohyby galaxií:

   Blízké, vzájemně se značně

ovlivňující galaxie s rozdílnou rychlostí

 

 

 

 

 

Naskýtají se mnohé další otázky.

Věčnost vesmíru? Ale co to je vlastně ten vesmír? Pokud bereme počátek času vesmíru v okamžiku „Velkého Třesku“, pak pro tento vesmír čas začal v okamžiku „V.T“  a může skončit opětným smrštěním a kolapsem. Nebo bude pokračovat? Je to pouze otázka pohledu. Pro daný vesmír je čas odměřován těmi, kteří se v tomto daném vesmíru zrodili, čas uvědomí a měří ho v nějakých jednotkách. Pro ně bude počátek času spojen se zrodem jejich vesmíru.

Jiná délka času je ale odměřována Prostorem, ve kterém pulzují všechny vesmíry. Pro normálního smrtelníka je otázka kosmického nebo prostorového času poněkud zbytečná.

Zvědavost však nutí podnikat cesty za hranice známého.

Budoucí technika  snad jednou dohlédne za okraj našeho vesmíru (i když v tom případě nic neuvidí, protože tam ještě žádné částice našeho vesmíru nedoletěly ).

Pokud by se totiž něco uvidělo až za hranicí našeho vesmíru, nebyla by to částice našeho vesmíru, ale z cizího.

Ale jak to poznat, že zrovna toto je cizí?  Jednoduše. 

Naše hmota se rozpíná a tudíž se vzdaluje (různou rychlostí dle polohy). Cizí hmota se  blíží.

Z rychlosti pohybu a rudého posuvu spektra lze určit místo Velkého Třesku od něhož se naše hmota rozpíná všemi směry. Pohyb napříč, nebo opačný ke středu dokazuje hmotu vymrštěnou z jiného bodu.

 

Mimochodem, jakou rychlostí se šíří gravitace? Je gravitace obsažena pouze v prostoru vlastního vesmíru který je vymezen rozpínáním svých částic, nebo předbíhá tyto částice?  A do jaké vzdálenosti?

To by potom gravitace byla rychlejší než světlo, protože i fotony mají určitou hmotnost, na kterou působí gravitace a způsobí odklon dráhy fotonu. Gravitonovou raketou by byl pak vyřešen pohyb rychlejší než světlo lépe než s fotonovou raketou která ani nemůže dosáhnout plné rychlosti světla.

Gravitace je závislá na přítomnosti hmoty – což jednotlivé vesmíry mají – takže by vesmíry mohly být vzájemně propojeny gravitačními silami. A pomocí gravitačních kompasů by byla navigace už hračkou.

 

Samotná představa velikosti vlastního vesmíru je pro mnohé nepochopitelná, nesrovnatelná. Do určitého rozměru si lze představit náš vesmír coby dětský nafukovací balónek, o 100m dál další vesmír (balónek) a na všechny strany další a další. Je tento Prostor obsahující balónky ještě vnitřkem dalšího superbalonu kol kterého jsou další superbalony s obsahem balónků?

Z principu druhého zhroucení  a Velkého  Třesku ale nemůže dojít již k většímu nahromadění hmoty z více vesmírů na jednom místě a proto ani „superbalony“ (super vesmíry) již nemohou vznikat v tomto tvaru a celé Nekonečno tzv. Prostor je vyplněn pulzujícími, nebo se rozptylujícími „balonky“ vesmíry

1. řádu.

 

A velikost Prostoru obsahující nespočet vesmírů?.  Co je dál? Narazíme snad na stěnu zkumavky, ve které si Někdo právě namíchal  zajímavý pokus? A kdo je potom ten Někdo a v jakém je prostoru.

Tady je zatím pro naše mozečky jediná berlička, o  kterou se můžeme opřít,  abychom mohli pokračovat v  úvahách  o nekonečnu. (I když šťouralové se zeptají „ A kdo „stvořil“ Boha)?

 

Z nejnovějšího pohledu na zrození našeho vesmíru, kdy před VT čas nebyl a začal v okamžiku VT, by nemohl být Někdo, kdo by stvořil VT a následně náš vesmír.

Ale teorie Prostoru, ve kterém vznikají vesmíry se svými vlastními časovými počátky a který má svůj vlastní, stále plynoucí čas,  neodporuje existenci Někoho. Takže je docela možné, že existuje Někdo, kdo to vše stvořil, nebo On sám je ten nekonečný Prostor.

 Anebo to vše se děje bez Něčího zásahu nekonečně stále dokola.??!.................

Možná jsou zde uvedená fakta ne úplně přesná, ale o existenci Prostoru a hmotnostní konstanty pro vznik VT  jsem přesvědčen „na 100“.

 

V současné době (2017) jsem se dočetl a viděl i pěkný film, že i profesionálové uvažují o mnohočetných vesmírech. No konečně to někdo bere vážně.  Možná jsem k tomu dal impulz i  já, když jsem tuto úvahu poslal profesionálním hvězdářům v roce 2000.  Vzhledem k tomu, že jsem zmínil i o možnosti Stvořitele, tak mi neráčili ani odpovědět. Nedivím se . Jsem také ateista  a věřím spíše na důkazy hmotné než víru, ale není všechno tak jednoduše vysvětlitelné. Koneckonců věřící to mají mnohem jednodušší. Prostě věří a nemusí se zabývat dokazováním.

Sice s odstupem 17 let vidím některé své popisy poněkud zjednodušené, ale základ – mnohočetnost vesmírů- a hmotnostní konstantu pro  VT stále podporuji. 

Dále mne napadlo, že při VT se mohl vznikající vesmír zpočátku roztahovat větší rychlostí, než světlo. (Teorie inflace). Pouze nesouhlasím s teorií neustálé inflace –nekonečno se přece nemůže rozpínat, jinač by to nebylo nekonečno.

A dále, že tzv. Temná energie by mohla být totožná s gravitační silou rozprostřenou v celém Prostoru. Tím pádem zrychlování rozpínání našeho vesmíru může být důsledek blízkosti jiného vesmíru, který nás gravitačně ovlivňuje. Sice ho nevidíme, protože „pomalé“ informace k nám ještě nedorazily. Gravitace působí tedy rychleji (nebo spíše je v Prostoru neustále) a ovlivňuje všechny vesmíry  současně. Záleží na vzdálenosti vesmírů mezi sebou, které se budou navzájem více gravitačně ovlivňovat a  kde smíšením dojde k seskupení potřebného  konstantního množství hmoty pro zhroucení na VT .  

 

https://www.youtube.com/watch?v=6B4P8Z0AAIA

https://www.youtube.com/watch?v=SFizN2BNiaI

https://www.youtube.com/watch?v=9hSTIJngme0

 

  J.M.  25402514181254949 5.4.2000

  J.M                                     11.4.2003

  J.M.                                    11.2.2007

 J.M                                       6.3.2016   

J.M.                                      7.2.2017       

 

Příspěvky

Vesmírné teorie

7. 2. 2017

Tyto myšlenky jsou tvořeny postupně a nemusí ovlivňovat duševní zdraví tvůrce

 
Celý příspěvek | Rubrika: Vesmír | Komentářů: 0